Přízvuk je na začátku zvukového slova
V samostatně vysloveném českém slově připadá hlavní přízvuk na první slabiku: ŠKO-la, ČER-ve-ný, U-či-tel. Zvýraznění v této pomůcce označuje přízvuk; nemění pravopis slova.
V souvislé řeči však některá slova tvoří společný přízvukový celek. Předložky a příklonky proto nelze posuzovat jen jako oddělená napsaná slova. Podrobněji viz výklad ÚJČ o přízvuku.
Čárka nad samohláskou neoznačuje přízvuk
Čárka a kroužek označují v příslušných písmenech délku samohlásky, nikoli místo přízvuku. Slovo červený má přízvuk na první slabice, přestože dlouhé ý stojí na konci.
Délka může rozlišovat význam: dal a dál nejsou totéž. Při čtení zachovejte délku samohlásek i tam, kde slabika není přízvučná.
Časté otázky
Na které slabice je český přízvuk?
U samostatně vysloveného českého slova na první slabice. V souvislé řeči rozhoduje zvukový celek, který může zahrnovat i předložku nebo příklonku.
Je dlouhá samohláska vždy přízvučná?
Ne. Ve slově červený je dlouhé ý v poslední slabice, ale hlavní přízvuk je na první.
Určuje nástroj přízvuk celé věty?
Ne. Jednotlivá slova analyzuje odděleně. Větné zdůraznění závisí na kontextu a záměru mluvčího.